Pokaždé, když mě chytne za ruku ...

Pokaždé, když mě chytne za ruku ...cítím jisté mrazení ...vždy vím, že je tak blízko a přesto tak daleko ...dotýkám se její sametové kůže a přitom necítím nic ...někdy mi to přijde jako chladný kov ...díváme se do očí ...ale naše duše jsou už daleko ...pokaždé z toho mám divný pocit ...vím, že hodně předstírá ...vím, že hodně tají ...a když pouštím její ruku ...vím, že je zase o kus dál ...vím, že je mezi námi propast, kterou pomalu už nejde překročit ...díváme se na sebe z velké dálky ...díváme se na sebe skrze mlžný opar ...víme o sobě hodně málo ...a přec jen se vždy chytáme za ruku ve snaze říct si sladká slova lásky ...nikoliv se rozloučit ...