Ten příchozí

 Dveře se s tichým vrznutím otevřou ...otočím se ...a je mi jasné, že z tohoto návštěvníka nebudu nadšen ...dívá se na mě svýma prázdnýma očima ...pro mě je nikým ...neznámá postava v světlém hávu, co mi dlouhá léta nic neříká ...ale pořád sem chodí ...rád by viděl moje utrpení v řetězech bolesti a lásky ...ale takovou radost mu nikdy neudělám ...přichází sem za šera ...snad aby bylo více klidu ...a jak se dívá ...dívám se i já ...ale bez takového zaujetí ...je přízrakem těch šťastných dnů, co mě už dlouho nezajímají ...vítám je a zároveň vyháním ze své hlavy ...duch minulosti ...dávný můj sok, na kterého se vítězoslavně usmívám ....