"Jak dlouho to ještě vydržíš?"

Padám, vstávám ...se zlomenými křídly létat nejde ...tolik ran, bodnutí ...které jsou zmapovány množstvím jizev a šrámů ...tolik prolité krve, která se dál vpíjí do mé bledé kůže ....opouští mě život a přesto moje srdce bije jako o závod ...nesmím polevit, i když síly se ztrácí v dálkách ...s každým úsvitem přichází strach o život a další nekonečný běh až do západu slunce ...každý paprsek slunce přináší tolik bolesti, kterou neunesou ani silní, cvičení muži ...vše se točí v nekonečné závrati, která končí pádem na zem ...a vnitřní hlas se ptá "Jak dlouho to ještě vydžíš?" ...a já nevím, neznám odpověď a jen jdu dál, i když mé nohy bolavé jsou, i když krev teče ze všech starých ran, které denně otvírám pod tíhou celého světa ...oči dávno nejsou slepé, pláčou černé slzy a neumí se smát ...a ten hlas slábne ...po každé míli, kterou ujdu ...pokaždé jen šeptá a přerušuje to ticho v mé mysli "Jak dlouho to ještě vydžíš?" ...