"Ty ses mě ptala.. A já.. Nic neřekl."

 Sdílíme hodně ...jedno srdce ...jeden byt ...jedno hvězdné nebe ...a přeci jen něco chybí ...neslyšíme naše slova ...připadáš si jako když mluvíš do zdi ...vždycky z tvých proslovů vytáhnu jen pár slov ...pár bezvýznamných vět ...štve tě to a já to vím ...jen už ti nechci dávat tolik pozornosti, protože vím, že ji potřebuješ a ignorace tě zabíjí ...přivádí mi to na tvář zlomyslný úšklebek ...jak rád tě mučím tichem ...a zároveň vím, že chci, aby to bylo navěky ...tolikrát jsi se zvedla a sbalila kufry ...nikdy jsi neodešla, protože jsem tě chytl za ruku a beze slov jsi se posadila hned vedle ...teď je to jiné ...křičíš ...vyčítáš mi všechno, co kdy bylo špatně ...vyčítáš mi, že jsem se vůbec narodil a já vím, že je čas jít ...jediná otázka z tvých úst ..."Mám odejít?" ...moment do ticha a hrdá tvář ..."Skončíme to?" ...ptala jsi se několikrát ...a já ...nic jsem neřekl ...s prásknutím dveří jsi odešla do svého sobeckého světa a já tě jen tak nechal jít