Pohádka na dobrou noc č. II

Svázán slepou víru v lepší svět vyčkával na svou šanci něco změnit ...ale vždy skončil beznadějně a se sklopenou hlavou ...Můžeme změnit svět, můžeme žít jako ve snu ...říkala mu jeho milá společnice každý den, kdy byli spolu ...ale nepřicházel den, který by se lišil od jiných ...vše splývalo a dny se zdály černé, šedé nebo bezbarvé ...a každý vytržený list kalendáře, jen prohluboval jeho vzpomínky, které bledly v jeho mysli už nedokázal rozeznat, jak dávno to bylo ...jeho bělá křídla ztratila svou nevinnost pod prachem věčného zla žití ...Můžeme být lepší, můžeme být lepší než jiní ...říkávala s úsměvem, který ukazoval, že se chce změnit a být lepší než jiní ...a když k ní natáhl ruku, změnila se v ducha minulosti ...očí dál hledaly ve hvězdách znamení, řešení ...stále hledal v mapách, kudy má jít ...ale všechny kompasy světa ho přiváděly k tomu samému náhrobnímu kameni ...a tehdá mu došlo, že nemůže žít v minulosti ...a pokud chce něco změnit ...musí změnit prve sebe a své smýšlení ...setřít tu černotu, která se na něm usadila a žít ...