Obraz v duši, osvětlený září, přesto vzdálený.

 Tápajíce ve tmě hledá oč se opřít ...zbloudilý poutník jehož domov se stal peklem a láska nenávistí ...vyhnán ze všech srdcí a duší ...a klacky po něm házeli ...utíkal do tmy života bez ohlížení se zpět ...stopy minulosti zakryl včerejší sníh a ten chlad probodl jeho nesmrtelné srdce ...zabil každou kvetoucí květinku a vrátil ji do světa duchů ...uhasil oheň, co tu plál a krajinu ovládl led ...nemohoucí běžet dál ...skončil v objetí beznaděje a utrpení ...věčné bolesti sužující jeho tělo i duši ...křehké tělo a silnou duši ...