20. srpen 2015 | 01.53 |
Chcete si článek přečíst?
Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Jak vypnout blokování reklamy?
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
Pod jemným světlem úplňku se chtěl temný stín. Snaží se utišit ten chlad, co po jeho bledé kůži pobíhá bez řádu a snahy opustit jej. Ruce pevně přitisklé k hrudi, aby se zahřál skrývajíc se pod starým černým hábitem. Kráčí někam, kde kdysi radostně poskakoval jako bezstarostné dítě. Teď ho tu nikdo nevítá. Není tomu dávno, co ho s pochodněmi a vidlemi vyháněli za hranice vesnice. Ve sněhu jsou ještě vidět stopy toho boje, který nedávno skončil. On prohrál. Potrhaná křídla pod tenkou látkou a prázdný pohled za brány. Čeká a přemýšlí kam se uchýlit. Riskovat? Riskoval dost už poprvé, kdy jeho noha překročila zakázaný práh.
Natahuje ruku k dřevu tvořící oplocení osady, ale rychle ji otáhne. Zamrazí se mu v zádech, když se nahoře mihne jakási osoba, ale i tak chce dovnitř. Dá se vůbec žít bez rodiny, vzpomínek, lásky? Zbaběle utekl s ránami po boji. Na jeho košili ještě stále je viditelná krev. Rudá krev z ran, co utržil. Neustojí ten pocit osamění a bezvládně padá do bílé peřiny. Bez touhy vstát, jen s chtíčem umrznout nebo být nalezen. Kdo ví. A jen vítr zpívá o tom, jak ztracený poutník hledá přístřeší. Přístřeší někde, kde ho nesnáší, odkud jej vyhnali. Dávno ztratl pojetí sám o sobě. Dobro, zlo. Anděl, démon. Neví. Možná je obojím, ale co to řešit, do rána být nemusí. Sníh roztává jen pod stopou horkých slz tekoucích z jeho očích. Těch, kde už nelze najít naději. Jsou prázdné, bez světla, co je dřív zdobilo, chuť žít dávno odešla jinam. Možná do skrytých naivních snů, co zatlačil hodně hluboko, jen aby už více nekrvácel ...
Zpět na hlavní stranu blogu
