A tak zvedl zrak a pohlédl ji do očí ...

16. únor 2016 | 23.28 |
blog › 
Próza › 
A tak zvedl zrak a pohlédl ji do očí ...

 A tak zvedl zrak a pohlédl ji do očí ...její pohled přinášel smrt ...to věděli všichni ...avšak on spatřil všechnu tu krutou pravdu světa, její nenávist a pohrdání ...ale také neskutečný smutek ...smutek, který zavinili oni ...její pohled se mu okamžitě otiskl do duše ...smrt by byla milejší ...milejší než věčné vidění toho, co dokáže lidská rasa způsobit ...báli se jí, měli ji za obludu ...ale to oni mohli za tuhle přeměnu ...kdysi dobrá bytost byla nucena obránit všechnu svou moc proti nic ...i když nechtěla ...její křídla byla zlámána a roznesena pod kopyty nenávisti a zloby ...nedokázali unést to, čím je ...a tak ji zahnali do kouta ...a on to viděl ...vsadil by se, že v jejích hlubokých očích viděl slzičku ...nebo to byl jen odraz světla? ...nebyl si jist, ale všechny ty obrazy mu hořely před očima ...navěky byl poután její bolestí, jen protože chápal ...chápal, že to, co vidí, není její pravé já ...je to jen odraz všech přízraků skrývající se za jejím úsměvem ...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář