Stál nad jeho mrtvým tělem ...studeným a bledým ...právě vytáhlým z mokré půdy, kam byl před nedávnem pohřbem ...fyzická schránka byla v pomalém rozpadu, jen duše žila dál v srdcích jeho blízkých ...stál tam a díval se do zavřených očí ...vzpomínal na poslední stisk jeho ruky ...když se loučili ...ale na jak dlouho ...ve vlastních bledých dlaních si pohrával s nožem ...na ostří pár prastarých run ve smyslu ozdobnosti ...měsíc v úplňku odrážel ten stříbrný lesk a plakal nad touto scénou ...vše co se odehrávalo v jeho mysli bylo skryté vnějším pozorovatelům, ale děj byl jasný ...když zabodával ostrý předmět do vlastní hrudi, překvapilo to? ...plakal měsíc víc než doteď? ...možná jedna z milionu hvězd pro něj padla ...krev kapala kam se jen dalo zatímco se provrtával čím dál hlouběji ...tajil se mu dech před vší krví, která se valila ven a brala mu vší sílu ...démoní sílu, která ho několikrát udržela při životě a teď ji čekala zkouška ohněm ...zvlášť když v jeho pěsti svíral vlastní bušící srdce ...rukama od krve byl odhodlán uštědřit poslední ránu k dokončení hrůzného rituálu, který před několika hodinami začal ...krev i stříbrné ostří lesklo se v trávě ...srdce přestávalo bít, ale pořád dýchal ...pořád ležel v trávě vedle mrtvého těla a lapal po dechu neschopen normálně fungovat ...v bolestech křičící po milosti od neexistujícího boha ...ve jménu všeho, co znal, proklel své už nečisté jméno ...daroval srdce ...daroval život