Elessarelanese | Zadání: "Něco k rozplakání"

Vzpomínky odvál vítr ...fotografie bledly stejně jako jizvy na jeho duši ...házel do ohně všechno, co je kdysi spojovalo ...po lících mu tekly hořké slzy ...slzy které ještě nedávno prolévaly spolu ...a když stál nad její rakví a házel dovnitř poslední rudou růži ...bylo mu jasné, že skončilo všechno, co znal ...a stačilo to k protkání jeho srdce ledovou pavučinou ...střep z rozbité sklenice od vína ho probodl ...svým vlastním uvážením spadl do propasti ...a když ji mával při pohřebním průvodu ...díval se k nebi ...díval se na množství hvězd ...ta jedna byla jeho, vznesla se k nebi ...ale dneska spadla ...jedna z hvězd dneska zemřela ...jeho milá zemřela po druhé pod tíhou osudu přeživšího ...a jak oheň ohříval místnost ...ohříval i vše kolem ...rudé plameny zachvátily místnost ...spalovaly jeho bledou kůži a slzy nemohly uhasit, co zažehl ...jeho srdce stále zledovatělé nevnímalo, co děje se ...umíral pod tíhou všeho ...umíral v žáru kdysidávné vášně a ta bolest ho ničila ...plamínky mu tančily po mase a odtrhávaly ho ...jen pro jednu boží lásku se rozhodl to skončit ...nekřičel o pomoc, jen plakal ...bez přestání plakal a natahoval se pro její fotku ...to poslední co čas ještě neodvál ...