Elessarelanese | Nepojmenované

... až se nebe zakryje černými mraky ...až nebude co dýchat a voda se změní v krev ...poté půjdeš dolů k řece zakopat své chladné srdce ...stoupneš si zády k propasti a spadneš do údolí smutku a bolesti ...pád ti zláme křídla ze snů ...vždy tu bude někdo, kdo ti půjde po krku ...bude za tebou stát a v nečekáném momentu bodne ...a trefí se mezi žebra ...budeš krvácet a topit se ...až nebude vidět slunce ucítíš vůni sněhu a chlad slz na své tváři ...půjdeš po slepu kupředu k neviditelnému pokladu plného bodláků ...ponoříš do něj ruce ...budeš se svíjet pod tíhou jedu obsaženého v trnu ...ale i tak se zanoříš co nejhlouběji ...abys vytáhl sklíčko ...poslední střep chybějící v mozaice utrpení, kterou celý život skládáš ...a až ji poskádáš ...svět zemře ...a ty s ním ...zemře pohlcen slunečním světlem z duší těch, co bojovali až do konce ...co se plazili blátem a nazí utíkali vstříc svému osudu, i když je bičovali ...ale tvůj svět zemře, protože ti došel čas ...můžeš naříkat, můžeš plakat nebo se smát ...padáš na chladnou zem skryt stínem všech lží, co kolem tebe tkaly své sítě ...jsi mučedník, monstrum ...hlad po krvi roste a ty se neovládáš ...jsi vším, čím nejsi ...byl jsi tím, čím jsi nechtěl být ...ležíš v potocích medu a krve ...hledáš mír, hledáš spravedlnost ...ale nohy už nemůžou ...pobodané vším tím, co rozházeli po cestě ...vždy jsou o krok napřed ...vždy ti kopou jámu, past ...spadneš hluboko a už nebude návratu ...tvůj svět zemře ...až najdeš poslední díl ...