Moje duše...

 Moje duše zahalená černým sametem melancholie ...a pohlcená vší zkažeností světa ...znetvořený povrch zrcadla, který odráží, čím jsem kdysi býval ...má duše černá jako sám popel ...pokrytá čerstvými ranami a jizvami ...zašpiněná krvavými stopami ...má duše zničeného zvířete toužící po zvuku cizího srdce ...má duše kdysi bílá jako peří anděla ...nyní potrhaná a zničená na dně nejhlubšího oceánu snažíce se marně vyplavat ...nejde to ...všude jest led držící ji pod vodou ...má duše netvora činící ze mě nebezpečného tvora ...rozsápe jen kdy vidí nebezpečí ...má duše mizí stejně jako má samotná existence ...má duše se učívala milovat ...ale zpod jemné roušky ji vždy čekal nůž ...má duše ...jiné zboží které prodávám ...to má duše ve mně křičí po vykoupení ...po zázraku ...má duše démona hoří v zářivém plameni ...a snaží se roztát zmrzlé srdce anděla ...