Věci nejsou vždy takové, jaké se zdají být.

 Za svitu měsíce tančil se smrtkou a topil se v krvi mladých žen ...za svitu úplňku zabíjel nevinné a krmil se jejich masem ...mocný vrah sužující vysychající kraj ...kraj dříve prosperující, co se dnes v troskách topí ...a tak vyslán byl ...zabít a zničit toho, kdož zemi krásnou sužuje ...šel a hledal o nocích i ve dne ...hledal hnízdo neřesti ...a pak se s ní setkal ...krásná, přitažlivá ...živoucí krása nebeská ...samotní andělé snad seslali ji z nebes ...stála po jeho boku a usmívala se ...získala si jeho srdce aniž by uvažoval co tak křehká žena dělá v bezbožnou hodinu v těchto končinách ...i tak vyjel s ní dál ...své srdce by ji dal ...než za nočního klidu ze zadu zaútočil na ně snad démon sám ...tajemný podivný příchozí s nožem v ruce vrhl se po putujících ...bez ptaní jej zatratil ...označil za krutého vraha bez srdce co po nocích rdousí a ničí ...neuvědomující si, že tulák jen chrání jeho život před svůdnou společnicí ...jak na zem mrtvý padl, měl hrdina pocit, že vykonáno bylo jest co mělo být ...avšak sláva trvala jen do chvíle, než za živa začala ho z kůže stahovat ...ta krásná diva pohrávala si s ním jako s myší ...trhala kůži i maso, aby napojila svou žízeň ...aby ukojila svou nezvladatelnou touhu ...milá byla, za noci hřála a teď jeho krev hřála její kůži ...krmila její zkřehlé tělo znavené dlouhou poutí ...a vedle spal navěky ten, kdo mohl řádění zastaviti, kdyby každý nespoléhal ...že věci jsou přesně takové, jak se zdají ...