Elessarelanese | "Povězte mi příběh, prosím."

 ... a tak to dělal znovu ...seděl v koutě zahaleném tmou a sledoval, jak spí ...svým jemným a tichým spánkem ponořena do země snů ...byla hluboká noc a hvězdy zdobily oblohu ...možná ji doprovázely ...ale on tam jen tak vyčkával ...rudá krev se míchala se slanými slzami ...stříbrným nožem jezdil po bílé kůži a vytvářel krvavou mozaiku svých vlastních bolů a žalů ...šlo o jednu z mnoha ...slzy zpečeťovaly jeho bezútěšné zoufalství nad situací, ve které se ocitl ...ale co mohl dělat? ...její něžnost mohla náležet jedině stříbrné luně a ne netvorovi ...zapisování hořkých vzpomínek se měnilo na odcházející potok života, ale přec není ještě ten čas a on to věděl, když natáhl ruku bez chtěné odezvy ...byl tu jen, jeho stín, plný měsíc na obloze a spící krása ...proč ale? ...proč se trápit ...v jeho očích tančilo tolik krutých odlesků ...skrývající to dobré, to potlačené ...a kdo ví, jak hluboko bylo vše zářivé ...možná to nikdy nepatří světlo světa ...protože mu nejsou ctnostné vše, co běžné je ...protože nikdy nedal najevo cit ...až teď poslední slza z koutku oka je svědkem čehosi tajemného až líbivého ...