Když se na tebe podívám ...vidím spanilost, co ovládá mé srdce ...vidím oči, jejichž hloubka přetčí všechny oceány světa ...ale sálá z tebe smutek a všechny ty rány, co ti svět zasadil ...klíčí v tobě hniloba a vztek ...jsi čistým andělem v nonurém světě plném bahna, v němž se pomalu topíš a ztrácíš lesk a chtíč znovu vzletět ...topíš se hlouběji a já to musím sledovat, protože mé oči se nedokáží odtrhnout od toho všeho, co na sobě skrýváš a co málokdo vidí ...ale zároveň mě to vede k pláči a nechutenství ...chci natáhnout ruku, ale nemůžu ...jsem jen němým a neviditelným pozorovatelem, co tě zří svýma očima, ale nemůže zasáhnout, i kdyby chtěl ...