Kdy není úniku?

 V pavučině smutků svázán s tím nejtemnějším ...v hrůzách zmítající se každou chladnou noc ...děsící se rána i noci ...děsící se vlastního stínu číhajícího v koutě ...a očí, jenž nedají mu spát ...a tak poznává jediné ...odsud není uniku ...není úniku z věčné bolesti a strádání ...ze strachu z vlastního odrazu v zrcadle a pohasínání vlastního dobra v srdci zamrzlého ...jsem, nejsem ...nejsem, jsem ...můžeš se bránit, jak chceš a ta temnota tě pohltí ...sežere tvou duši a zplodí něco temnějšího než temnotu ...běhám v kruzích šílenství a bosý po skle ...každé nadechnutí je její potravou ...a zatím se bavím ...až do posledního kroku, jenž mi dovolí udělat ve volnosti ptáků ...poté už není úniku ...z klece z oceli ...