"Zatančíš si se mnou?"

 V hlavě těžkly myšlenky a vzpomínky ...všechno to hrozné, co stálo za ním a přesto to bylo na dosah ruky ...jen díky jeho vlastním představám ...ale copak se jim dalo vyvarovat? ...nebo snad ...nedal by se čas vzít zpět? ...udělat všechno jinak a po svém ...ne, nešlo by to ...a tak tu dál sedí pod tíhou břemene života a snaží se nechat zmizet všechno, co souviselo z minulem ...ale každou noc všechno přichází oknem v její podobě a šeptá tiše "Zatančíš si se mnou?" ...její vlasy září v záři luny a úsměv zahřívá i tu nejsmutnější tvář ...natahuje k ní ruku a slibuje věčnost ...slibuje vše ...i to co nemá ...i když ví, že se s ránem vytratí a ponechá tu jen protančené střevíčky plné radostného mládí, které šíří i do jeho melancholie a bezútěšného života ...a pravdou je, že když v objetí s ní tančí zapomíná na své hříchy a všechno, co ho požírá zaživa ...je šťastný ...