Já se loučím s vámi, tak tedy...

 Loučení může být těžké ...loučení může být, jak rána nožem, která protkává srdce ...loučení je chuť sladká jako jed, který moří tvé buňky a rozkládá je na miliony malých částic ...a proto tu teď jsem ...stojící přímo před tebou s šílenou touhou ukončit všechno jedním mávnutím ruky ...a jak jizvy blednou na mé kůži ...tak se vytrácí i vzpomínky na tebe, na nás ...naše cesty rozdělaly snad před sto lety a prázdné zírání z okna změnilo květiny na parapetu v prach ...a návrat je nemožný ...dvakrát do stejných vod nevstoupíš ...ale žiji v naději ...žil jsem do dnešního dne, kdy se konečně loučím i já ...zahazuji ten prokletý nůž, který jsi mi nechala a padám do bezedné propasti bezesného spánku ...a když mě zasypává záře milionu hvězd ...posílám do temnoty poslední polibek na rozloučenou ...a krví píši na zrcadlo vzkaz ...že nelituji ...že jsem miloval i nenáviděl ...a zažil tolik loučení, že ho sám nejsem schopen a proto odcházím v tichu do stínu, zatímco vedle možná spíš a sníš o dokonalé procházce rozkvetlou zahradou ...já se procházím po skle a krev tvoří stopu mé minulosti překrytou zlatým kobercem ...pomáhal jsem i zabil ...plakal i se smál ...a pro tebe budu navěky vším ...vším, o co si požádáš ...zvukem v tichu i květinou v ledu ...sluncem za noci a měsícem ve dne ...a nikdy nepoleví touha říci víc než jsou slova schopna ...ale je pozdě ...já se loučím ...s tebou i vámi ...a proklínám vás za všechno ...a směju se ...vaším falešným tvářím plných beznaděje a předstírané radosti ze života ...protože já už tu teď nejsem a nebudu ...