Jen další cizinec ...

 Ležící tělo ...odchází z něj život ...pomalu oddychuje ...skláním se k jeho krku ...nahmatávám tepnu ...stále v ní proudí krev ...dýchá ...hrudník se zvedá nahoru a dolů ...hlavou mi prolétne tisíce myšlenek na to, co je onen člověk zač ...co se mu stalo neb jak dlouho tu leží ...ale žije ...nemá žádné krvavé rány ...prostě jen leží na zemi, kde nikdo jiný není ...jen já ...měl bych zavolat záchranku? ...zřejmě ano ...radí mi tak společenské zásady ...ovšem já je nechci ctít ...dívám se do jeho obličeje a cítím tu lhostejnost ...možná je to dobrý člověk ...ale s větší pravděpodobností je to jen další odpad, který nestojí za zmínku ...někdo bezejmenný, kdo se sem náhodou dostal a teĎ je možná v mých rukách jeho budoucnost ...dívám se kolem zda někdo nepřichází ...nikde nikdo ...a já bojuju sám se sebou ...bojuju nad tím, co je správné a co chci vlastně vykonat ...třeba jen upadl a za chvíli vstane ...ale to mě tu nesmí vidět ...mohl by se naštvat kvůli tomu, že jsem mu nepomohl nebo mě nařknout z toho, že já byl nějakým útočníkem ...copak já vím? ...lidi jsou odporní ...oboří se na tebe i kvůli maličkosti a tohle rozhodně maličkost není ...pokud zemře ...nikdy se to nedovím, protože mi jeho obličej nic neříká ...je to jen další cizinec, kterých je ve městě spousta ...pro mě je většina mých sousedů cizinci ...dál svádím boj a pak ...vítězí mé špatné já ...odvracím se od nehybného těla a jdu svou cestou ..kdoví ...třeba ho jednou znovu uvidím