Každý krok po bahnité cestě byl čím dál těžší ...tíha myšlenek, činů i nepěkného terénu stahovala jako koule na noze ...a i tak bylo třeba pokračovat ...tichý hlásek nabádá mě k letu ...jak ovšem povznést se, když křídla chybí ...jak pokračovat, když dech se ztrácí ...ta cesta dříve trnitá ...z které odnesl jsem si tolik šrámů ...dneska pokračuje ještě horším způsobem, ale musím dál ...vybral jsem si sám ...sám jsem udělal první krok a nezradím se ...neznám cíl ...nevím, kam kráčím ...ale co na tom záleží? ...jsme oběti svých činů a rozhodnutí ...hrajeme sebou zvolené role ...a možná se brzy budu plazit ...ale půjdu dál ...dokud slunce neshoří na svém nebeském trůnu ...dokud měsíc nevzdá se své každodenní vlády ...dokud srdce nedoběhne do cílové rovinky ...jsem tu i nejsem ...po rovince i do kopců ....ale nelituji toho ...