Procházím temnotou ...

 Procházím temnotou a nikde nevidím ani záblesk světla ...hledám tě stále dokola a nikde tě nemohu najít ...blázním ...ztrácím se ...přestávám věřit, že tě najdu ...když v tom jemný odraz vlastního stínu na potemnělé hladině jezerní mě nabádá jít dál ...jako kdyby temná noc věděla, kde pobýváš a ukazovala mi cestu kupředu ...mám závrať z nekonečného přívalu vůní, které zaplavují hvězdné nebe a tráví mě tvou věčnou nepřítomností ...všechno se točí v nekonečném rytmu ticha a vytváří mi tvůj obraz před očima ...jsi tu či nejsi? ...jsi vidinou mého šílenství ...výplod mé choré mysli ...vím to ...nejsi tu a nebudeš ...nevím, kdo tě stráží ve věžích ze slonoviny a nikdy to nezjistím ...jsi má navěky vzdálená hvězda mizící s úsvitem, který každou chvíli přijde s kokrháním kohoutů ...těch prokletých strážců nevinných odhánějící všechny bytosti temnoty ...a já padám ...propadám se čím dál tím níž ...doufajíce, že mě někdo chytne ...zbrzdí můj pád ...