Odpustíš mi?

 Slova spásná a přitom tak prázdná ...unášena myslí plnou hříchu běží po větru kupředu ...neví kam a proč ...jen jde ...hledá něco, co je tak moc daleko ...a šeptá jedinou otázku, kterou má ...odpustíš mi? ...její rty se chvějí, když mluví a toužebně hledá očima němá slova svého druha ...ale zůstává bez odpovědi a to mlčení ji ničí ...křičí, ale vlastně tu jen stojí ...a dál se dívá do modrých očí, které jí nedokáží odpovědět ...chtějí činy a ne prosby na kolenou ...ale copak může dokázat, že je hodna odpuštění ...