Svíravý pocit prosakující skrze černé dotěrné oči pozorující tě v tichu temného rohu tvého pokoje ...tak sžíravý pocit procházející žaludkem ...pokaždé když si troufneš odvrátit svou tvář a podívat se jinam ...do zrcadla, ke dveřím, z okna ...a chvíli nevnímat, že ti někdo stojí za zády a má zmapovaný každičký tvůj pohyb ...snažíš se to ne moc vážně brát, ale děsíš se vlastního stínu, který s tebou věrně chodí, ale zapomíná tě chránit ...a poslední slova tvá jednou budou ...ať si ten pohled užijí, když jim to dělá dobře, já odcházím ...a zapomínám ...