Nejmenovaná

Zevnitř křičíš ...
A možná tě to pouze jen mrzí
Nevidíš, necítíš ...
Když tma je v okolí

A v duši mrazí
Mnohé to skolilo
Ty vytrvat musíš
Pro tu tíhu lidských hříchů

A všech vlastních krachů
Každý sám kráčí
Tam kde hlas se ztrácí
Máváme na rozloučenou

Všechno je natažené ve vzduchu
A démoni se dovnitř vkrádají
Ve všem tom ničivém ruchu
Jen po krví pátrají

Jsi i nejsi, jsem i nejsem
Duše nikdy se nesejdou
A jednou samy zemřou