Nabitá zbraň proti mně

 Jen tak tu sedím a ty mě probodáváš ...tvá slova jsou jako kusy žhavé lávy ničící mou duši, mysl i tělo ...chrlíš oheň, vrháš dýky i kopí ...tvá slova se zabodávají dost hluboko do mého nitra ...proč to děláš? ...co jsem ti provedl, tak hrozného, že se poslední hodinu cítím jako na mučidlech? ...proč tak mluvíš? ...tvůj překrásný hlas ztratil svou spanilost hned při prvním slově ...ničíš mě ...nemůžu tomu uniknout ...jen tu sedím a potlačuji slzy, protože vím, že poté bys mě zničila ještě víc ...uvědomuješ si to vůbec? ...máš v rukávu všechny zbraně, které mě můžou zabít ...jen ty jsi pro mě něco jako kryptonit pro Supermana ...nikdo jiný tohle nedokáže ...zanechat takovou škodu ...útočíš na mou přirozenost, na mé sebevědomí ...jako hrozivý jed proudíš v mých žilách ...ale jen mi řekni proč? ...proč to děláš? ...kde se na tohle mám ptát? ...dal jsem ti do ruky všechno, co jsem měl ...vše, co se změnilo v nabitou zbraň ...