Má Luna

 Vždy byla tajemná ...okouzlující víla noci, co se procházela oděná v černém po okolí a vždy v jejích očích bylo vidět, že předstírá ...vždy se usmívala a pomáhala lidem, které potkávala ...radovala se ze života, i když k ní byl krutý a připravil ji o rodiče ...znával jsem jí jen od vidění byť bydlela vedle v domě ...byla mojí sousedkou už pět let ...a já ji nikdy nedokázal prozkoumat ...vždy jsem jen seděl u okna a přemýšlel ..."Jak poznat její mysl?" ...není ona jen snem mé choré mysli? ...může existovat někdo zlomený a přec tak šťastný? ...opravdu její oči lžou nebo našla útěchu někde ve svém nitru? ...nebo vidí ještě v tomto světě světlo? ...mohla by jít příkladem všem ztrápeným duším pokládající si dnes večer nůž na zápěstí ...protože ji nic nezlomilo ...a já už dlouhou dobu toužím ji poznat blíž ...učit se od ní ...ale je to nesplnitelný sen, protože stejně jako stříbrná luna na obloze ...tak daleko jest má bledá kráska