Znamení naděje

6. září 2015 | 06.45 |
blog › 
Próza › 
Znamení naděje

Chodí po zdevastované zemi ...nikde žádná zeleň ...jen pustina bez života ...prach a nečistota létá vzduchem ...těžko se dýchá a nad celou oblastí visí černá mlha ...před ním je pozůstatek statného stromu, co tu rostl po staletí ...nesl si vzpomínky z válek, ale i z radostných chvil, kdy kolem něj běhaly děti ...teď je tu jen pařez ...vyvrácený ...všude je mrtvolno a svírá se mu hrdlo, když dělá další krok, který jej pálí ...ale i tak jde dál ...očima hledá v troskách dřevěných chatek něco, co se pohne ...i ptáci spadali z nebe a leží nehnutě ...jak mohli lidé tohle dopustit? ...jak to, že nic neudělali? ...jak se mohli dívat na tuhle zkázu? ...to jim to nevadí ...padá na kolena s pláčem ...nic nezbylo ...nic tu není ...a potrvá dlouho než se vše spraví ...jestli vůbec ...hledí před sebe a ví, že jej nic nečeká, i když půjde dalších pár hodin ...jen vítr a jeho stín jej doprovází ..a ano, právě vítr odvane starý cár papíru ...a co neodkryje? ...malá rostlinka si hloubí cestu ze zeminy ...ke světlu ...jediná barva v tomhle kraji ...usmívá se ...je to znamení naděje? 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář