Elessarelanese | ... zády otočen k smrti

 Za svitu měsíce stál ...zády otočen k smrti ...ale nešla pro něj ...ačkoli tak dlouho se jí smál do obličeje ...tolikrát riskoval svůj život ...tolikrát krvácel a umíral ...ale vždy jako fénix z popela povstal a šel dál s úsmvem na líci, že smrt zase překonal ...ale teď jeho obličej osvětluje zlatý měsíc ...a on ví, že je připraven ...chce zemřít ...jeho čas se naplnil ...uvnitř je dávno mrtvý a volá o pomoc ...o pomoc v podobě té bledé dámy v černém ...ale ona stojí opodál ...stojí za ním a nejde ...jen se dívá a kouzlí úlisný úsměv na svých mrtvých rtech ..."Polibků smrti, se ti zachtělo" ...povídá chrativým hlasem, který se nese vzduchem jako černé havraní pírko ..."Však výsměch ti bude prokletím! ...nechť tvá duše nenajde pokoje ...nechť tu žiješ navěky jako chorý stín toho, co z tebe zůstalo!" ...její slova zatřásla tím ubožákem ...byl mu dán dar nesmrtelnosti ...ale jaký je to dar pro někoho, kdo už jednou nohou v hrobě byl a toužil po klidu v hrobě? ...pro něj prokletí jest věčný život ...navěky bloudící osamělý poutník ...nemilován, opuštěn ...a tak bloudím dál ...úplně sám proti celému světu i samotné smrti ...