.... až všechno jednou zmizí ...

 Na boso stojí v orosené trávě ...dívá se směrem k vycházejícímu slunci ...je chladné ráno, ale i tak tam stojí lehce oděn ...nehybně zírá kupředu svýma pronikavýma očima a přemýšlí o kruhu života ...o kráse přírody ...až všechno jednou zmizí ...co nám zůstane? ...můžeme přijít o dům, peníze, šperky, oblečení ...ale tohle je náš domov ...nikdy ho nenahradí nové věci z továren nebo bezcenné papírky ...a jak tam stojí ...ví, že mu půda mizí pod nohama ...že se brzy bude dívat na novou část dálnice, kde lidé budou spěchat z města do města a už si nevšimnou, že tu kdysi vládla Matka příroda a stvořila něco tak krásného ...uvidí jen výtvor člověka a poženou se za životem, který jim mezitím protéká mezi prsty ...nevědomky zapomínají žít ...žijí jen prací a snahou si vydělat na živobytí ...přitom to nejkrásnější je zadarmo ...jen se musíš umět dívat ...a tak si jen povzdechne ...otočí se zády k zlatému kruhu na obloze a vydává se svou cestou dolů z kopce ...na kterém vždy trávil tolik času ...dnes vše končí ...