"Přísahám, já to takhle nechtěla ..."

 Svůj obličej skrývala v dlaních a omývala ho spoustou slaných slz ...klečela u mých nohou a nevěděla co říct ...jen se zajíkala slzami a když se k ní natáhl ruku ...odtáhla se se zoufalým křikem: "Přísáhám ...já to takhle nechtěla ...bývala jsem milá ..." ...chtěl jsem jí věřit, ale její hříchy byly neodpustitelné ...tak moc dokáže zničit jediné lidské slovo, lidský čin ...málokdo na to hledí ..."Jenže to co jsi bývala ...už dávno nejsi ...nejsi má známá ...nejsi nic" pronáším chladně a vidím ji marně bojovat s tou obludou uvnitř ...rve její staré já ...dělá z ní to, co není ...před mýma očima se mění ..."Ne, dokážu být zase milá, poslouchej!" ...s problémy vstává a snaží se udržet na nohách ...ale já odcházím ...zachávám ji tam se svými přísahami a sliby ...nevěřím, že se může něco vrátit ...ano, bývala milá a pochybuji, že to takto chtěla ...ale stalo se ...a každý si musí jít svou cestou byť není kam jít ...