Život je bojiště

 Celý týden jsme strávili na bojišti ...už dávno začal boj na život a na smrt ...ale já si to začal uvědomovat až teď ...nevěděl jsem, co mám dělat ...stál jsem tam ze zbraní v ruce a vše kolem mě rychle plynulo ...ale zároveň to bylo jako kdyby se zastavil čas ...měl jsem strach ...poprvé v životě jsem měl strach opravdový strach ...bylo to i poprvé, co jsem věděl, že můžu zemřít a být navěky zapomenut ...ale zrovna nedávno jsem chtěl zase začít žít a dařilo se mi ...ale teď mi srdce tlouklo jako splašené ...věděl jsem, že je to blízko ...že za chvíli budu čelit smrti a možná i okusím její polibek ...mí přátelé už dávno leží někde na hromadě s mrtvolami a netuší, že já se tu dál motám a vyhýbám všem nástrahám ...kdysi bych za to byl rád, že můžu zemřít jako hrdina ...ale ...tohle není hrdinství ...a stejně na tě lidé zapomenou ...kdo by si pamatoval na bezejmenného zabijáka, co teď stojí v bahně a sleduji kroky svých nepřátel se snahou utéct z toho pekla ...ale i tak neví, co dál ...když to přežiji ...budu žít navěky sám ...nikdo na mě doma nečeká ...jen klid a tuna prachu ...možná se můj čas naplnil, kdo ví ...o tom přemýšlím, když vidím padat lidi k zemi za zvuku výkřiků ...všude je děs a pach smrti ...a já? ...já cítím jen bolest ...