Elessarelanese | Animam meam

 Od pradávna zatracen pro to, čím byl ...nikdo se nedokázal podívat do jeho chladné duše, ve které i tak plál oheň ...ano, tak se projevuje osud zatracence ...možná démona ...nikdy si nebyl jist zda je jeho existence dobrá či zlá ...vždy stál mezi ...nikdy si nevybral stranu ...lákala ho tyranie, bolest, ničení ...byl to sadista, co by tě klidně stáhl z kůže ...ale zároveň se nebál nabídnout svou ruku ...bojovat až do úmoru ...a i když byla jeho křídla dávno vytržena z jeho zad plných šrámů ...i tak dokázal vykouzlit lehký úsměv na úzkých rtech a znovu strčit ruku do plamenů ...do jasných nikdy neuvadající duševní síly, která se skrývala v jeho nitru a vytáhnout z ní jiskřičku pro jakoukoliv hloupoučkou duši, co si přišla pro radu ...pohrdal, povyšoval se nad vše živé, protože mohl ...egoista, nic víc ...jen někdo, kdo ti do očí řekne, že jsi hloupá, kdo ti neprojeví respekt ...kdo se nepokloní a nestrhne svou hrdost, i když přichází o drahé poklady ...ne! ...i přes rany bičem dál stojí vzpřímný a směje se osudu do tváře ...je to šílený smích někoho, kdo dávno sešel z cesty ...je to smích démona, pro kterého se jedni trápí láskou a druzí nenávistí ...a i přes miliony chyb hledá vlastní dokonalost ...dokonalost hodnou boha, který byl dávno svržen ze svého trůnu ...takhle bloudí ...bez snů, bez cíle ...zbaven všeho, co kdy měl ...a i tak se cítí šťastný ...je totiž volný ...odpoutaný od řetězů emocí, co mu bránily se realizovat ...staletý a přesto mladý ...možná nesmrtelný ...zmáčen milionem kapek slaného deště, které se smíchaly se zoufalstvím lidského bytí ...bytí kterému byl tak podobný, ale přesto tak vzdálený ...sešel z cesty sám nebo byl zatracen? ...teď už to neví ...uběhla staletí a on už nezná důvody ...jen ví, že nějaké existují ...vidí do budoucnosti a hledá v ní světlý bod ...hledá v ní zázrak ...hluboko v zemi zahrabaný, aby jej nebylo k nalezení ...ale i tak pátrá, i když to znamená projít všechny kouty, stíny, kaluže ...tolikrát spadl na kolena, tolikrát se zvedl ...bojovník za život a smrt bičující se za drobná uklouznutí, která ho znovu dovedla na černé dno jeho mysli ...vyděšený? ...už dávno ne, i když se leká východu slunce i jeho západu ...žije v noci, kdy všichni spí ...užívá si klidu a ticha ...i když ho přerušují bubnující kapičky dokazující, že venkovní svět ještě žije ...že ho ještě nikdo nezničil ...pevně se drží zažitých ideálů a nedívá se zpět, protože by oslepl ...byl zanechán napospas a i když ví, že to nezvládne ...drží se dál ...leze po záchraném laně, co nejvýš to jde ...nedívá se dolů, má strach z výšek ...zavírá oči a potápí se do černého oceánu, ale bojí se vody ...používá oheň ve svém srdci jako svou zbraň, ale bojí se ohně ...vpichuje si jed do žíl, ale neumírá ani nechřadne ...tvoří si obranu proti všemu, co ho ještě čeká ...polyká hořkost a cítí sladkost ...démon beze jména, co inspiruje lidi kolem sebe a i přes vlastní melancholii dokáže šířit světlo ...i když zfoukl všechny svíce, vidíš v jeho očích plamínek