Kdysi jsem našel knihu mapující můj život ...četl jsem o své dlouhé cestě životem ...nastudoval jsem si stanovené cíle ...viděl jsem tolik slov, co mi dali cosi do hlavy ...šlo o jakési souřadnice, co mě mají vést dokud nezemřu ...tehdá jsem přijal svůj osud ...bez studu a strachu jsem se ztotožnil s každou stránkou úhledně psaného písma ...věděl jsem všechno a zároveň nic ...nic protože mé duši velím pořád já ...já nikdo jiný ...můžeš mi přesně stanovit kam jít a co dělat, ale duše bude vždy má ...bude pod mou vládou ...v těžkých časech i radostných okamžicích ...v dobách boje i míru ...vždy budu ten, kdo udává směr ...kdo dává rozkazy ...vím, co mě čeká ...ale nevím, jak se ke všemu dostanu ...jsem muž svého osudu a kapitán své duše ...jsem to, co chtěl osud ...ale nikdy budu jeho otrokem, protože ve mě bije kapitánské srdce ...točím kormidlem a zvedám plachty podle své vlastní touhy ...nehledím zpět