Zhasnutá světla

 Váhavě zhasla všechna světla ...a nyní pokoj osvětloval jen svit měsíce ...vše se ztrácelo ve stříbrné mlze ...nebyla si jistá tím, co to vlastně dělá ...a hlavně proč se do toho pouští ...ale něco jí na něm lákalo ...byla nádherná podzimní noc ...a ona tu stála jen v lehké noční košilce ...hleděla mu do očí, které se v matném světle leskly ...vše bylo jen o náhodné chvíli ...dávno ji mohl něco udělat ...dávno mohla utéct a přesto tu byla ...omámená jeho šarmem ...natáhla ruku, ale hned ji stáhla ...bála se ...pohlédla na zlatavou lunu vládnoucí milionu hvězd a přemýšlela zda jedná správně ...ale její mysl nebyla schopna toto vyhodnotit ...věděla, že udělala špatné rozhodnutí ...ale nechtěla se ho vzdát ...byť neměla pádný důvod ...i když ...on byl právoplatným králem noci ...okouzlující, tajemný a tak chladný ...nechtěla ho opustit, i když věděla, že za ním jít nesmí ...že ji k sobě nepustí ...že ji vyžene jako prašivého psa ...i přesto chtěla být s ním ...proto tu dneska stála ...proto zhasla poslední svíčku a při ní vyřkla své přání ...protože se zamilovala