Vždy jsi tu seděl a naplno křičel své názory ...způsoby svého žití ...říkal jsi mi, co mám dělat a co je špatné ...co je společensky vhodné a co už je za hranicí ...téměř jsi mi diktoval, co si vzít na sebe nebo co si koupit ...toužil jsi ovládat mé nitky jako loutkař ...díval ses mi do očí, ale neviděl ten odpor, co jsem k tobě začal chovat ...vždycky jsi mě dokázal srazit nebo zesměšnit ...zpochybnit mé názory, postoje neb vkus ...ale co o tom můžeš vědět? ...jsi snad v mé kůži? ...jsi snad lepší než já? ...sám se krčíš před velkým světem ...sám se bojíš vyletět z hnízda ...skrýváš se za levnými lžemi a výmluvami ...mluvíš o sobě jako o bohu ...ale jsi červ někde v zemské půdě ...miluješ mě natolik, že ze mě chceš svou kopii ...ale už si neuvědomuješ, že jsi horší než já ..že o tomhle nevíš nic ...že nikdy nemůžeš číst mé myšlenky ...můžeš mi dát tisíce jmen, tisíce chorob ...vnuknout mi do mysli tolik pochybností ...ale nikdy mě nebudeš znát ...a nikdy nepoznáš, co se právě teď děje ...nikdy se o tom nedozvíš