Rozednívalo se ...věděl, že musí odejít ...každý další den v tomto domě pro něj i jeho obyvatele byl nebezpečný ...a i když ho sem vázalo tisíce vzpomínek a citových pout ...zkrátka musel ...spěšně se oblekl, sesbíral pár svých věcí a stoupl si k oknu ...nebyl moc vysoko ...dalo se odsud odejít bez užití dveří ...ale jak tam stál a zíral k obzoru ...stále uvažoval zda jedná správně ...náhle se otevřeli dveře ...stála tam na ...jeho múza ...jen lehce oděná ...zřejmě ji něco probudilo nebo vůbec nespala ...tak či tak ...teď stála před ním a hned zpozorovala, co má za lubem ...ale nebránila mu ...jen tam tiše stála před dveřmi ...teď znovu zavřenými ...a pravila: "Jestli máš v plánu někdy odejít, půjdu s tebou." ...nevěnoval ji moc pozornosti ...jeho láska nebyla ničím vítaným ...odvrátil tvář a skočil ...