Ti co jsou bezcitní se kdysi starali až moc.

 Byla doba, kdy měli srdce ...bilo v jejich hrudích, tak mocně, že rozeznělo i zvony v dálce ...byli laskaví, milí, tolerantní ...byli tu pro druhé ...ne, pro sebe ...možná andělé ...možná jen někdo s dostatkem empatie ...dnes však chodí po světě zahalení v ledové róbě ...drží se dál ...před sebou mají kamennou zeĎ, kterou nepronikne ani to nejmenší stvoření ...jsou bezcitní ...lámou cizí kosti a pronikají svou čepelí do duší jiných ...jen aby ji ochrnuli ...dříve tomu tak nebylo ...dřív plakali tisíce slz ...modlili se za lepší svět pro chudé a bezmocné ...pomáhali, kde se dalo ...ale jejich dobrota se pro ně stala peklem ...utrpením ...poznali jaké to padnou na zem a nemoci stát ...a každý jen prošel kolem bez povšimnutí ...i ti, co jim dlužili tak moc ...šli dál svou cestou ...a marně se dá ptát proč tomu tak jest ...možná se starali až moc ...