"Sme pri sebe tak blízko, ale zároveň tak ďaleko"

3. říjen 2015 | 00.56 |
blog › 
Próza › 
"Sme pri sebe tak blízko, ale zároveň tak ďaleko"

 Držíme se za ruce ...naše těla se každou noc dotýkají ...sedíš vedle mě ...slyším tvůj dech ...cítím ho na své líci ...znám chuŤ tvého pláče ...vím, že tvůj úsměv dokáže rozzářit svět ...mám v sobě vpálený otisk tvých prstů ...jsme při sobě ...tak blízko ...ale zároveň tak daleko ...tvůj smích se mi dá tak vzdálený ...tvůj dotek mi nepřináší nic ...jen bolest, chlad ...naše slova jsou prázdná, plná nenávisti a výsměchu ...když s tebou kráčím po ulici, jsem vlastně sám ...většinu mlčíš ...držíš se dál ...je mezi námi neviditelná ledová zeď ...která pohlcuje vše blízké ...naše pouto umírá ...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář