... a ozvěna volala tvé jméno ...

6. říjen 2015 | 00.43 |
blog › 
Próza › 
... a ozvěna volala tvé jméno ...

 Všechno, co jsi chtěl, bylo utíkat ...utíkat až na konec světa a tam se schovat ...skrýt se ve stínu mohutných stromů ...běžet tam, kam teče řeka ...mezi skalami vykřičet své trápení, svůj strach a úzkost ...jako pták být volný a svůj ...bez starostí všedního dne ...bez spěchu, který přináší tikot hodin ...tak utíkej ...když ji tam stál ...a ozvěna volala tvé jméno ...věděl jsi, že je ti lépe ...že máš hlavu v oblacích a o jeden problém méně ...že by se ti lépe žilo v přírodě nepoznamené člověkem ...ale nejde to ...chybělo by ti to ...to, co necháváš za sebou ...ozvěna dál volá, ale ty mlčíš ...jsi němý človíček stojící na prahu největšího rozhodnutí v životě ....

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář