Elessarelanese | Pomsta ...je sladká?

Čelí své smrti a přesto se směje. Šílenství čpí z jeho očí a i tak neztrácí charisma. "Dovol mi tě vyzvat k tanci," řekl ji bez básně. Krásná čarodějka plná nenávisti k všímu dobru, žhářka jeho rodné vsi ...vše jen ne plna slitování a dobra, hledí plna touhy zoufalci ukázat, kdo je pán. "Proč hrát tuhle hru? Už dávno jsi mrtvý," pověděla hláskem milým, ale ostří skrývá za zády. Nehledě na cizí sílu, spouští se boj na život a smrt. Démon a čarodějka. Oba krásní a mocní. Nezničitelní v cizích očích. Okřídlení tvorové noci, co si vzájemně smějí do obličeje znetvořeného řadou bitev a zklamání.

Pak padá. Bledá krása s rudými rty. Chvíli nedávala pozor a padla. Srce v ledové ruce soka dřímá. Vždy mu patřilo nebo spíše mělo patřit. Kleká si k mrtvé tváři nevěsty stínů. "Skonči v pekle," sykne, nelze vidět lítost, i když jeho srdce pláče ...pokud jej ještě má. "Nejsi o nic lepší," zazní volání větru. Poslední věty těch, které miloval a teď mstil. "Nejsi o nic lepší," opakuje a dívá se za sebe. Smrt. Kam vede pomsta? ...poslední koho miloval se škvaří ve věčných plamenech a krev na rukách má on ...

Kam jít? ...kde se schovat pod věčnou vinou a nálepkou vraha. Všichni se bojí víc než dřív ...vše dobré v jeho životě je ztracené. Tak stojí u propasti. U nekonečné propasti, kam se lidé bojí. Stojí k ní zády a dívá se před sebe do kraje, kde přestalo vycházet slunce. A jen co se objevuje stříbná záře luny, padá ...zavírá oči a padá ...