"Kdo tě stvořil, ponurý dne?"

 Dívám se na obzor, kde slunce zapadá ...celý den bylo šedo ...odstíny ponurosti hrály svou divadelní hru a já se jen tak ptám "Kdo tě stvořil, ponurý dne?" ...byla to má mysl, která myslí nebarevně? ...byla to společnost, která nám dala do vínku věčný stres a spěch? ...byli to lidé kolem mě, jenž rozhazují kolem sítě špatné nálady? ...pověz mi, kdo stojí za tvým velkolepým zrodem ...provázíš mě tak dlouho a už je mi zle z tvé přítomnosti ...potřebuju vědět, kdo je autorem tvé scény ...abych svrhnul tvou nekonečnou vládu ...strhl závěs a pustil do divadla sluneční svit ...proč je to tak těžké?