Elessarelanese | Kdy tě opustí naivita?

 Pořád věříš pohádkách ...krásným snům o šťastném konci ...díváš se do minulost, v níž vše bylo zářivé ...do dnů kdy jsi tolik neplakala a snila ...naivně se držíš toho, co bylo jako kdyby to ještě mohlo být ...jenže všechno odplavil slaný odliv ...vše zůstalo pohřbeno hluboko v té stále dětské duši ...a co víc chtít od světa? ...nemá otevřenou náruč pro snílky a romantičky ...ale ty tu stále stojíš a modlíš se za to, co bylo a již není ...víš, že mé srdce už nebije tak jako dřív ...víš, že je vše jinak ...ale i tak je ve tvých očích podivná jiskra ...kdy tě opustí naivita? ...kdy přestaneš snít a doufat? ...co je to za život? ...skrytý ve vílích křídlech a komnatách zámků? ...pád ze snů bolí, já to poznal sám ...ale dá se žít v naivitě? ...tento chladný život zchladí i tu nejpříjemnější ...nejhřejivější představu ...zvykej si, maličká ...