Slova tvá...

 Slova, co říkáš, jsou prázdná ...pro nikoho nic neznamenají ...jsi jen stínem toho všeho ...skrýváš ve slovech tolik, ale nikdo to nevidí ...a tvé příběhy jsou plné děr ...jejich děj je nepochopitelný a každý jen mávne rukou nad výplodem tvé fantazie ...plýtváš slovy ...jen marně sepisuješ něco, co ti nižší nemají touhu ani možnost chápat ...nevidí toho zlomeného ducha ...nevidí tu mysl uzavřenou v temné kobce ...vidí jen cosi, co nedává smysl ...co se ztrácí v řadách jiných vyprávění ...tak utíkej ...odhoď tužku a koukni se hluboko do zrcadla ...ale snaž se nevidět ...stejně neuvidíš sebe ...dávno to nejsi ty ...stal ses stínem toho, co jsi býval a chtěl být ...odraz ti lže ...stejně jako všechno kolem ...koukni se hluboko do řeky a snaž se nekřičet ...přijmi svůj osud ...neboj se toho, co se tu objevuje ...oheň sálá výš a výš a všechna znamení ukazují na tvé hříchy ...na to co ti nikdo neodpustí ...a přesto ...nikdy jsi nezabil ...nikdy jsi nezradil ...nikdy jsi neudělal nic, co by tě mělo zatratit ...i tak jsi hříšník ...pekelný syn ...démon beze jména, kterého vyhnali z nebe i ze světa lidí ...zatracenec ...nenáviděný tvor zabíjející lásku ...úsměv ti to jen udělá horší, ale zamračení také ...zkus být kusem ledu ...neutrální výraz ti možná přinese klid ....nebo také ne ...možná je všechno marné a vždy bude všechno jen horší a horší ...ale už sis na to zvykl ...sedáš do trávy a tvá hlava se brzy roztříští ...tolik hlasů v ní křičí ...a pekelná znamení se ti vpalují do mysli ...navěky tě budou pronásledovat ...protože jsi ten, do si zaslouží trpět ...i když nic neprovedl ...a ani svěcená voda neomyje tuhle špínu, co na tě dlí ...v nebi tě nechtějí a do pekla nepatříš ...věčný otrok mezizemí ...to je tvůj osud ...než se přetrhá nit života ...