"Kam mám jít?"

 Mladá dušička plná věčného utrpení ...ztratila se svým snům i myšlenkám ...noci propláče ve věčné agónii, která ovládá její tělo i mysl ...a teď je tu ...klečí přede mnou a svírá mé studené ruce ...šeptá svou modlitbu a prosí: "Kam mám jít?" ...mé oči hoří rudým plamenem ...zírám do zdi přede mnou bez zaujetí jejími slovy ...vím, že mi uvěří každé slovo ...jsem králem noci, jehož slova jsou svátostí ...ale nemůžu ji pomoci ...chce se skrýt pod mými křídly a nechat se vést až ke hvězdám ...ale nemůžu to udělat ...nemůžu jít říct, kam se má vydat ...má dlaň pohladí její tvář a i přes tu hořkost v sobě ...usměje se ...hledí na mě jako na svou spásu ...ale já nejsem andělem žen ...dál hledím do prázdna ...jak jí to jen říct, že bude dál ztracená, i když se odvážila přijít tak blízko?